Historie městské části Praha-Kolovraty

...jedná se o prozatímní verzi, která obsahuje jen převzaté údaje, tedy zhusta neověřené, časem by měla vzniknout verze nová, opřená o podrobný výzkum, přijměte tedy následující informace jako základní materiál k další diskusi o historii obce, brzy dodám fotografie; rovněž 20. století zatím není historicky zpracováno, buďte prosím trpěliví...

Kolovraty snad kolem roku 748 patřily ke župě Zlické (Kouřim), nebo ke knížectví vyšehradskému. V té době bylo nepřátelství mezi knížaty vyšehradským a zlickým o pomezí obou žup, tuto hranici tvořily obce Dubeč, Uhříněves, Královice, Koloděje, Sluštice, Květnice, Chřenice, Hradešín, Březí a Tehov.

Jméno Kolovraty se prvně objevuje v listu, jímž Přemysl Otakar I. dne 17. ledna 1205 veškeré svobody a darování čtvero popluží v Kolovratech klášteru Ostrovskému panem Mladotou potvrzuje. Mladota měl již tehdy držel erb s orlicí.

Týž erb měl Albrecht z Kolovrat, r. 1347 na Ročově usedlý, Kolovraty však tehdy nedržící.

Erb pánů z Kolovrat: modrý štít, na něm orlice z poloviny stříbrná a z poloviny červená, zlatou korunku na hrdle mající. Erb tento používali s obměnami páni Čejkové z Janovic, Dvorečtí z Olbramovic a Zručtí z Chřenovic.

Počátkem 14. století Menhart Rokycanský, bohatý pražský peněžník, získal Kolovraty zástavou od krále Jana Lucemburského a roku 1344 vlastnil je i jeho syn Michal, jinak Meilin zvaný.

Po rodě Rokycanských byly Kolovraty v majetku pánů z Janoviců, kteří vystavělil hrad a přijali též příjmení z Kolovrat.

Okolo roku 1360 měl Kolovraty jakýsi Ješek (snad z Říčan).

Pak připadly Kolovraty i s Těhovicemi a Lipany komendě Panny Marie, v jejímž majetku byly až do husitských válek.

Hrad nebo tvrz kolovratská byla zpustošena v listopadu 1420 jako majetek římskokatolické církve nejspíše pražany táhnoucími na Říčany, s tvrzí byl zbořen i kostel s farou.

V roce 1436 dal císař Sigmund za 1000 kop grošů pražských majestátem připsati Janu Berbekovi z Kunvaldů tvrz Křižovníků sv. Tomáše Uhříněves, k níž též Kolovraty, Těhovice i Lipany náležely. Jeho synové Václav a Jan z Kunvaldů a z Dražic asi r. 1460 prodali celé panství purkmistru, radě a obci Starého Města pražského, a tak náležely Kolovraty i s Těhovicemi a Lipany až do poloviny 16. století většinou Pražanům.

Po vzpouře Pražanů proti Ferdinandu I. byli tito potrestáni zabavením majetku a statky jejich prodal Ferdinand I. r. 1550 Hanušovi Ranspergerovi z Ranspergerů a Držkovic jako dědictví nikomu nezávazné.

Jeho syn Ferdinand z Ranspergerů prodal tvrz a poplužní dvůr v Uhříněvsi a s ním vsi Těhovičky a Kolovraty roku 1579 Jar. Smiřickému ze Smiřic a na Kostelci nad Černými Lesy za 28 500 kop grošů míšeňských.

Pozdější majitel rodu Albrecht Smiřický byl jedním z původců vzpoury proti Ferdinandu II., ale zemřel 19. ledna 1619 u Budějovic. Jeho sestra Markéta ujela do ciziny. Statky byly rodu Smiřických vzaty a koupil je roku 1623 vrchní komisař Karel Lichtenstein za 600 000 kop grošů míšeňských. V té době měly Kolovraty, roku 1620, mimo tvrz 7 chalup, z nichž byly dvě zbořeny.

Roku 1653 se začal k těmto statkům hlásit královský fiskus. K. Eusebius, syn K. Lichtensteina, se uvolil zaplatit královské komoře náhradu 400 000 zlatých a 20 000 měr žita, a tak byly tyto statky jako vzpupné [???] přiznány Lichtensteinům jako statky dědičné a zapsány v zemských deskách.

Roku 1668 byli znovu ustanoveni rychtáři. Ke Kolovratům patřila tehdy i osada Nedvězí. V tom roce byl rychtářem v Kolovratech a Těhovičkách M. Kužel, konšelem Jiří Řehák, správcem nad dvorem M. Kužel, hajnými nad lukami a porostlinami V. Kovář a Ondřej Štastný. V té době měly Lipany dva grunty (Trýba a Řehák), Těhovičky 6 gruntů, tehdy byla asi postavena zvonička.

Dobytčí mor, neúroda, socha sv. Donáta.

V roce 1765, tedy v období, kdy byl také barokně přestavěn místní kostel sv. Ondřeje (viz níže!), vznikla významná barokní památka naší obce. Socha je orientována do polí a měla by zajistit ochranu úrody, zvláště před krupobitím, jak uvádí říčanská kronika. Jiné prameny hovoří o ochraně před dobytčím morem. Ačkoli se má nyní za to, že jde o sochu sv. Donáta z Arezza (zemřel kolem roku 360), je tu i možnost, že tomu dříve bylo jinak: pravá ruka, dnes bohužel uražená, držela zřejmě berlu, což je symbol u sv. Donáta vzácný, častěji však užívaný na sochách sv. Vojtěcha. V bohatě profilovaném podstavci najdeme alianční savojsko-lichtenštejnský znak – sochu totiž dala postavit vévodkyně Marie Terezie Savojská. Její velká úcta ke sv. Vojtěchu by svědčila spíše pro to, že socha byla věnována jemu, čemuž by nasvědčovala i skutečnost, že sv. Donát byl v Čechách uctíván jen ojediněle.

V roce 1848 měly Kolovraty 20 domů se 173 obyvateli, Tehovičky 18 domů se 147 obyvateli a Lipany 7 domů s 55 obyvateli.
Roku 1866 koncessována železnice Praha–Budějovice, jízda zahájena v červenci roku 1871.
Roku 1875 měly Kolovraty 39 domů, z toho asi 8 selských usedlostí, Tehovičky 20 domů, z toho 10 selských usedlostí.
V letech 1897–1898 byla postavena škola, druhá kolej železnice byla dostavěna roku 1904 a jízda na ní zahájena v květnu 1905.

Kostel sv. Ondřeje
Kolovratský kostel, který je v současné době jediným pražským chrámem zasvěceným svatému Ondřeji, vznikl podle některých odborníků již před rokem 1250, důkazy pro to však zatím nejsou. Většinou se však má za to, že byl postaven až v období gotiky, v první polovině 14. století. Svou existenci dává kostel na vědomí v roce 1363, kdy je zmiňován plebán Jan, který si se souhlasem Jana z Kolovrat zdejší místo vyměnil s knězem Bohuňkem, působícím při chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Až do počátku 15. století je známo jmenovitě pět duchovních správců, poslední z nich Petr je roku 1408 představován jako střídník, tedy zástupce faráře. Byla-li v Kolovratech fara, byl tu již tehdy také hřbitov a škola. Naprostý výpadek zpráv o kostele pak trvá po několik staletí. Můžeme předpokládat, že v době husitských válek zanikla fara a že místní věřící byli později napojeni na uhříněveskou farnost, k níž patří dosud.

Roku 1546 odlil mistr zvonař Stanislav Klatovský zvon, který je zavěšen ve věži kostela dodnes. Jeho váha je asi tisíc kilogramů a podle odborníků se jedná o velmi cenné dílo. Druhý zvon z roku 1705 byl za první světové války zabaven a rozlit pro vojenské účely.

Patrně dosti zpustlého kostela se roku 1767 ujal říčanský stavitel Tomáš Vojtěch Budil a vtiskl mu nynější barokní podobu. Z původní gotické stavby ponechal jen masivní hranolovou věž při jihozápadním boku kostela, kterou také upravil barokně. Z druhé poloviny 18. století pochází barokní a rokokové zařízení interiéru. Nad prostým barokním oltářem visí v rokokovém rámu obraz svatého Ondřeje, který v roce 1861 namaloval Jakub Husník. Novorománský obloučkový vlys nad průčelím kostelní předsíně vznikl až na konci 19. století.

Dnešní kostel je jednolodní obdélná stavba s pravoúhlým závěrem; její kněžiště je kryto plochým stropem, loď pak valenou klenbou s výsečemi nad okny. Na schody věže se vchází gotickým portálkem, ostěním dovnitř věžního vchodu zazděným. Portálek prý pochází z kolovratského hradu, který snad stál dříve na tomto místě. V podvěží jsou stopy ornamentální malby asi z roku 1670.

 

součástí Městské části Praha-Kolovraty je také osada Lipany, podívejme se nyní alespoň na historii lipanského chrámu

Kostel sv. Martina
Lipany jsou poprvé připomínány v souvislosti s rokem 1325 a jménem Havel de Lipan. Ačkoli existuje také několik pozdějších zmínek o kostele sv. Martina, je pro nás jeho historie spíše tajemstvím; ani jeho původní středověká podoba dodnes není známá. Ve 14. století byl sv. Martin farním kostelem, jak dokládá zpráva z roku 1364. Patronátní právo ke kostelu tehdy patřilo malostranské komendě rytířského řádu svatého Jana Jeruzalémského a to vnucuje domněnku, že lipanský kostel vznikl nejspíše ve 13. století buď ještě v románské, nebo už v gotické podobě. Je jisté, že se dožil husitské éry, kdy byl však řádu odebrán. Od té doby již pravděpodobně chátral. Fara zanikla podle některých historiků již v době husitů, jiní soudí, že byla osazena duchovními pod obojí a vzala za své až po bělohorské porážce stavovských vojsk.

Po delším čase se objevuje zmínka o opravě kostela v roce 1796, kdy dostal novou mohutnou, leč nevysokou průčelní věž. Věřící byli v té době již napojeni na farnost říčanskou, do roku 1787 však ještě náleželi pod farnost v Uhříněvsi. Osud kostela se naplnil v roce 1863, kdy byl jako zchátralý a hrozící sesutím odstraněn. Na jeho místě povstala nevelká pseudorománská jednolodní obdélná stavba s křížovou klenbou a půlkruhovou apsidou, která ze starého kostela převzala jen průčelní věž. V osmdesátých letech 19. století dostal kostel nový hlavní oltář, a to ze dvou různých částí: oltářní tumby přenesené sem z říčanského kostela a barokního tabernáklu s anděly a nepříliš vzácným obrazem svatého Martina z kostela v Nížebohách u Budyně. V období ateistického komunismu se kostelu nevedlo příliš dobře, jeho stav se opět zhoršoval a stal se terčem vandalů, kteří jeho vnitřek zdemolovali. Záchrana kostela přišla v hodině dvanácté na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Kostel byl opraven a dostal nový, skromný interiér, jehož součástí je i Seidlův obraz Ukřižovaného Krista z roku 1914.

zpět na hlavní stranu